21. března 2014

Černobyl & Pripjať, Ukrajina (fotoreport)

,,No ty ses zbláznil, ne?“ Tak takhle nějak zněla první reakce, když jsem se na návštěvě u rodičů zmínil, že uvažuju o výletu do Černobylu. Přestože už mi v té době bylo třicet a už jsem u nich dávno nebydlel, měl jsem najednou pocit, jako bych byl zpátky v pubertě a zrovna plácl nějakou pořádnou ptákovinu. Naštěstí trvalo jen pár minut, než jsem vysvětlil, že opravdu nejde o nic nebezpečného a že se nejedná o žádný nesmyslný a nelegální rozmar. A když jsem dostal povolení i od Verči – ,,A běda jak budeš svítit, až se vrátíš!“ – mohl jsem začít plánovat. Výlet jsem nakonec absolvoval 31. července 2013.

K výletu jsem se nechal inspirovat jedním z článků, které tak nějak pravidelně vycházejí na internetu. Začal jsem tedy zjišťovat více informací a vybírat společnost, se kterou výlet podniknu. Do zóny okolo Černobylu se totiž sami nedostanete a je třeba využít organizovaný výlet, ideálně z nedalekého Kyjeva. Nakonec volba padla na společnost Solo East Travel, která měla na internetu výborné reference (například na TripAdvisoru). Cena včetně dopravy z Kyjeva a oběda v Černobylu činí 149 USD/osoba při skupinovém výletu, přičemž 50 USD je třeba zaplatit předem jako zálohu. Je taky fajn vědět, že v případě, že výlet nakonec nemůžete z jakýchkoli důvodů absolvovat, tak vám sice zálohu nevrátí, ale můžete ji využít v jiném termínu. Záloha se dá platit pohodlně kartou on-line, zbývající doplatek se pak platí ráno v den odjezdu z Kyjeva hotově nebo opět kartou (je třeba informovat předem, aby si s sebou vzal organizátor k autobusu přenosný terminál). Veškeré informace ohledně výletu najdete na dobře aktualizovaném webu agentury Solo East Travel pod odkazem výše.

Výlet do Černobylu jsem samozřejmě spojil s návštěvou Kyjeva. Jelikož jsem z Ostravy, letěl jsem s Wizz Airem z nedalekých Katovic, kde mají navíc auta s českou SPZ 90% slevu na parkování přímo před terminálem (stačí na informacích v terminálu požádat o slevovou kartičku, kterou při platbě u výjezdové brány předložíte obsluze). Více se o návštěvě a prohlídce Kyjeva rozepisovat nebudu a zaměřím se jen na samotný výlet.

V Kyjevě je ráno v den výletu odjezd v 9:00 z prostoru před hotelem Kozackij (Oтель Казацкий) přímo na hlavním náměstí Majdan Nezaležnosti (Майдан Незалежності), v nedávných týdnech tolik skloňovaného v médiích v souvislosti s nepokoji v Kyjevě. K ubytování můžu doporučit City Center Hostel, který se nachází prakticky 20 metrů od místa, odkud autobus vyjíždí, takže ráno nemusíte letět přes půl města. Před nástupem do autobusu po doplacení ceny výletu dostáváme na ruku papírový identifikační náramek a můžeme vyrazit.

Cesta k prvnímu kontrolnímu checkpointu při vjezdu do zóny trvá zhruba 2 hodiny, během nichž nám průvodci v autobuse pouští dokument Bitva o Černobyl (ČSFD, celý dokument v češtině na YouTube), takže od samého začátku čerpáme spoustu informací. Když po dvou hodinách vjíždíme do zóny, dostává se ke slovu foťák, takže zbytek výletu vám přiblíží fotografie a jejich popisky. Pokud by vás cokoli dalšího zajímalo, nebo jsem na něco zapomněl, pište do komentářů, rád zodpovím.

(Popisky k fotografiím byly psány v roce 2013)


Tady začíná město Černobyl. Už se nacházíme ve vyhrazené 30km Zóně, kde není možný volný pohyb. Při vstupu do Zóny bylo nutné projít kontrolou na checkpointu Dityatki, kde se nesmí fotit. Také je zakázáno fotit jakékoli vojáky, policisty, prostě uniformované osoby.


Na cestě z/do Černobylu sem tam projede i auto. V Černobylu totiž stále žije cca 3000 lidí, z nichž 600 je policistů. Zbytek lidí se stará o elektrárnu, její údržbu, ochranu, výzkum atd. Přestože v oblasti není vyloženě zdraví škodlivá radiace, fungují zde 2 pracovní režimy – pracovníci mohou v Zóně pracovat 15 dní a poté mají 15 dní volno, nebo pracují 4 dny v týdnu a poté mají 3 dny volno. Výjimku tvoří pár starousedlíků, kteří se vrátili do opuštěné části Černobylu. Jedná se o velmi staré lidi (přes 80 let), kteří zde žili celý život a chtějí jej zde i dožít. Jinak v Zóně bydlet nelze.


Domy v Černobylu se nyní používají jako ubytovny/ho(s)tely pro zdejší pracovníky, policisty, vojáky atd.


Domy v Černobylu


Domy v Černobylu


Černobylský supermarket


Značka varující před územím s radiací, kam je vstup zakázán


Památník v bývalé vesnici Kopači, která se nachází už ve vnitřní 10km Zóně, kam jsme se dostali přes další kontrolu na checkpointu Leliv. Celá vesnice byla po havárii evakuována a prakticky pohřbena. Zbyly jen tři kamenné stavby – mateřská školka, místní úřad a statek – které bylo možné očistit od radiace. Zbytek vesnice tvořily dřevěné budovy, které byly strženy a zahrabány, protože je nelze dekontaminovat. Takto byla po havárii evakuována 2 města (Černobyl a Pripjať) a 94 vesnic v ukrajinské části Zóny (Zóna zasahuje až do Běloruska – viz mapa)


Průvodce Nikolaj na dozimetru ukazuje místo, kde je úroveň radiace o něco vyšší. Pro člověka by však byla škodlivá až při velmi dlouhém vystavení.


Mateřská školka v Kopači už doslova zarostlá v lese. Jedna z pouhých tří dosud stojících budov v této bývalé vesnici.


Mateřská školka v Kopači


Mateřská školka v Kopači


Mateřská školka v Kopači. V Pripjati je od 1.4.2012 vstup do budov zakázán, takže máme možnost se podívat dovnitř školky alespoň zde.


Mateřská školka v Kopači


Mateřská školka v Kopači


Mateřská školka v Kopači


Mateřská školka v Kopači


Mateřská školka v Kopači


Mateřská školka v Kopači – na budově se samozřejmě podepsal zub času. Opuštěná, a tedy bez jakékoli údržby, je od roku 1986, takže 27 let.


Mateřská školka v Kopači


Mateřská školka v Kopači


Mateřská školka v Kopači


Mateřská školka v Kopači


Mateřská školka v Kopači


Průvodce Nikolaj trpělivě odpovídal na spoustu zvědavých otázek


Mateřská školka v Kopači zarostlá v lese


Popojeli jsme pár km z Kopači a otevřel se před námi pohled na jadernou elektrárnu Černobyl. Pro lepší orientaci jsem označil bloky jejich čísly. Vpravo jsou dva stejné bloky, 1 a 2. Vlevo pak bloky 3 a 4, které byly původně taky stejné. Po havárii 4. reaktoru však došlo k jeho kolapsu a tak je nyní 4. blok viditelně nižší než jeho ,,soused“. Kolem elektrárny vede chladicí kanál, který přivádí vodu z chladicího jezera, které má rozlohu 24 čtverečních km!!


Naproti přes chladicí kanál pak stojí bloky 5 a 6, které byly v době havárie ve výstavbě a nakonec nebyly nikdy dokončeny.


Nedokončené zůstaly také chladicí věže (druhá nejde vidět, protože je schována za stromy), které se stavěly pro 5. a 6. blok elektrárny.


Bližší pohled na 4. a 3. blok (bráno zleva) jaderné elektrárny Černobyl. Právě tady se 26.4.1986 stala nejhorší jaderná katastrofa v historii. V 1:24 ráno došlo kvůli sérii chyb k selhání testu bezpečnostních a chladicích systémů. Explozi nedokázalo udržet ani tisícitunové víko reaktoru. A to se ještě málo ví, že bezprostředně hrozil ještě jeden, mnohem větší výbuch, který by měl 10krát větší sílu než výbuch bomby svržené na Hirošimu a pěkně by zametl s půlkou Evropy a druhým směrem by zasáhl i Moskvu. Naštěstí se tomu podařilo zabránit. Jinak tedy Sovětský svaz havárii zpočátku tajil – svět se o ní dozvěděl až poté, co zvýšené hodnoty radioaktivity dva dny po explozi naměřili pracovníci jaderné elektrárny až v dalekém Švédsku! Mapu šíření radioaktivního mraku hezky ukazuje tato animace.


V chladicím kanálu a jezeře plavou opravdu velké kousky. Odlehčením v rámci výletu tak bylo krmení zdejších sumců. Tak velcí nejsou proto, že by byli zmutovaní. :) Jen prostě nemají přirozeného nepřítele, nikdo je neloví a pak je taky členové turistických výprav pěkně krmí. :)


Prometheova socha přemístěná po havárii z opuštěné Pripjati před 1. blok jaderné elektrárny.


1. blok jaderné elektrárny – stále zde pracují lidé, ať již na údržbě nebo výzkumu. Samotná elektrárna fungovala až do roku 2000, kdy byl odstaven i poslední reaktor. Dokonce po havárii vyráběla ještě více energie než před ní. Elektrárna prostě měla pro Ukrajinu obrovský význam. Jinak ten velký symbol na zdi představuje holubici, která v zobáku drží atom.


Nový sarkofág, který staví francouzské konsorcium Novarka. Jako jediná přišla tato společnost s variantou postavit sarkofág stranou od elektrárny a poté jej na původní sarkofág nasunout. Tím se zamezí jakémukoli nebezpečí kontaminace pro dělníky, které by přinášela práce přímo na starém sarkofágu.


Stavba nového sarkofágu je v plném proudu, ale už tak má zpoždění. Ukrajina totiž měla potíže s financováním stavby. Je však bezpodmínečně nutný, protože starý sarkofág dosluhuje a pod sebou skrývá spoustu silně radioaktivního materiálu. Například u radioaktivního plutonia je poločas rozpadu (tedy doba, za kterou dojde k rozpadu poloviny celkového počtu jeho jader) těžko uvěřitelných 24 000 let.


4. blok jaderné elektrárny a v popředí památník katastrofy. Měsíc po havárii stále unikala spousta radiace a tak se zrodila myšlenka vybudování betonového sarkofágu, který celý reaktor zakryje. Dokončen byl až v prosinci 1986, tedy celých 8 měsíců po katastrofě. Jeho životnost se očekávala 20–30 let, takže už je opravdu potřeba, aby byl postaven sarkofág nový, protože na tom starém se výrazně podepsal čas a povětrnostní podmínky a přestává dobře těsnit.


Stojím asi 300 metrů od 4. bloku jaderné elektrárny Černobyl. Blíže se turisté už dostat nemohou. Přestože sluníčko peče, všichni musí mít dlouhý rukáv, dlouhé kalhoty a uzavřené boty. Ne že by nám snad hrozilo bezprostřední nebezpečí, ale prevence je prevence.


Dozimetr tady u elektrárny ukazuje vyšší hodnoty radiace. Čísla to však nejsou nijak nebezpečná – ač se to málo ví, při letu letadlem ve výšce 10 000 metrů je člověk také vystaven určitým hodnotám radiace, které jsou s těmito vcelku srovnatelné. To přímí účastníci likvidace havárie byli vystaveni diametrálně jiným hodnotám. Nejvíce postiženi byli první hasiči, kteří dorazili na místo pár minut po výbuchu hasit požár. Byli bez jakýchkoli ochranných pomůcek a okamžitě byli vystaveni smrtelným dávkám radiace. Všichni také na tyto následky rychle zemřeli. Celkem se na likvidaci havárie podílelo až 600 000 lidí. Například při odstraňování radioaktivních materiálů na střeše budovy mohl každý člověk pracovat jen 1 minutu! A během této minuty dostal takovou dávku radiace, jakou by normálně dostal za celý život.


Přijíždíme do Pripjati, dnes přezdívané město duchů. Letopočet 1970 udává rok jeho založení (pro srovnání, historie města Černobyl sahá do roku 1193). Pripjať byla vybudována pro pracovníky elektrárny a jejich rodiny. Jednalo se krásné, moderní město, do kterého přicházeli mladí a vzdělaní lidé z celého Sovětského svazu, protože platy zde byly dvakrát vyšší než kdekoli jinde v SSSR. Ve městě žilo necelých 50 000 obyvatel, z toho 17 000 dětí. Průměrný věk byl 26–27 let. Město však fungovalo pouhých 16 let, do havárie v roce 1986.


Stojíme na tzv. mostu smrti a před sebou máme silnici vedoucí do Pripjati. Nikolaj na obrázku ukazuje, jak silnice vypadala před havárií. Dnes, po 27 letech, vše pohltila příroda. Domy nejdou přes stromy vůbec vidět.


Pohled na elektrárnu z mostu smrti. Tady se chodili lidé z Pripjati po havárii dívat na hořící 4. reaktor. Absolutně netušili, jak vysokým dávkám radiace se vystavují. Podle legendy lidé, kteří přešli přes most, aby se blíže podívali, následně zemřeli, zatímco ti, kteří zůstali před mostem, přežili. Odtud získal most své jméno.


Pohled z mostu směrem k železniční stanici Janov. Železnici zde využívali lidé z Pripjati i elektrárna. Železnice stále částečně funguje a nyní ji využívají lidé cestující za prací do elektrárny z 50 km vzdáleného Slavutyče, který byl postaven jako nové město pro evakuované obyvatele Pripjati. Po železnici se také přepravuje část materiálů ke stavbě nového sarkofágu.


Nyní už jsme v Pripjati, kdysi krásném městě nyní zcela pohlceném přírodou. Pripjať je obehnána plotem, vstup bez povolení je zde zakázán a u závory hlídají vojáci. Nejde jen o hlídání před zvědavci, ale Pripjať a vlastně celá zóna se potýkala s rabováním, kdy se lidé snažili odvézt a zpeněžit věci, které za sebou museli nechat evakuovaní obyvatelé. Na fotce je nejvyšší panelový dům ve městě s typickým sovětským symbolem.


Opuštěné domy na hlavní ulici V. I. Lenina v Pripjati. Tuto telefonní budku lze najít i na archivních snímcích. Stále na stejném místě. Město bylo evakuováno 2 dny po havárii. Celá evakuace 50tisícového města proběhla během 3 hodin. Obyvatele odvezlo 1200 autobusů a 2 vlaky. Lidem bylo řečeno, ať si s sebou vezmou osobní dokumenty, peníze a trochu jídla. Děti si nemohly vzít hračky ani domácí mazlíčky. Lidem bylo řečeno, že se sem za pár dní vrátí. Nevrátili se už nikdy.


Pripjať a sloup veřejného osvětlení se sovětským symbolem


Kulturní dům Energetik na hlavním pripjaťském náměstí.


Přestože je oblast hlídaná, občas se zde někomu podařilo proniknout. Sprejeři po sobě zanechali graffiti, které mnohdy docela silně působí. Mnohdy výtvory vyobrazují děti, což vyvolává ještě depresivnější atmosféru.


Kdysi chlouba města, moderní Hotel Polesí (Polissja)


Graffiti v Pripjati – tady už si děti nějakou dobu nehrají...


Administrativní budova v Pripjati


Přírodě se bez člověka dobře daří – na stromech rostou jablka, která údajně nejsou nijak závadná. Ze zvířat prý v Zóně žijí například vlci nebo losi. V Pripjati jsme si pak měli dávat pozor, kam šlapeme, že prý jsou zde i hadi. Po havárii se však všechna zvířata bez milosti střílela, protože by mohla roznášet radiaci.


Kulturní dům Energetik na hlavním náměstí


Hlavní náměstí v Pripjati


A opět Hotel Polesí


Restaurace


Supermarket


Supermarket


Graffiti v Pripjati – docela z toho mrazí...


A další dětský motiv graffiti


Domy bez oken, sklo se válí všude po zemi


Graffiti na požárním schodišti


Lena, naše druhá průvodkyně, vysvětluje, jak se v mechu hodně drží radiace. Přiloží dozimetr a ten přejde z pomalého pípání ve zběsilé pištění. Takovým místům se říká ,,hotspoty“, tedy doslova ,,horké body“.


Autodrom v zábavním parku – opuštěná autíčka působí strašidelně


Při focení téhle fotky jsem právě stál na jednom z hotspotů (průvodci už ta místa znají), tak mi bylo řečeno, ať se tam dlouho nezdržuju. Pro jistotu. :) V podstatě když sejdete z cest/ulic kamkoli mezi stromy, radiace je vyšší, protože se zde drží v půdě a porostu.


Houpačka v zábavním parku


Dětský kolotoč


Asi nejznámější objekt v Pripjati, zdejší ruské kolo. Málo se však ví, že celý zábavní park nikdy nebyl uveden do provozu. Byl připraven pro děti k oslavám prvního máje. Jenže pár dní předtím, 26. dubna, došlo k havárii.


Atletický a fotbalový stadión, respektive to, co zbylo z jeho tribuny


Vstup na stadión


Takhle dokázaly stromy za 27 let obklopit panelové domy


Na cestě z Pripjati kolem elektrárny ještě míjíme továrnu, ve které společnost Novarka vyrábí materiály na stavbu nového sarkofágu


Černobylská hasičská stanice a památník ,,těm, kteří zachránili svět“. Sovětskému svazu dlouho trvalo uznat zásluhy těch, kteří zde obětovali své životy, a tak si památník hasiči postavili sami.


Hlavní ulice v Černobylu a nalevo místní supermarket. Život v Černobylu ,,obstarávají“ jen pracovníci zóny, vojáci, policisté a pár starousedlíků se zvláštním povolením. Z Kyjeva jezdí do Černobylu denně autobus. V těchto místech například žádná radiace není (nebo je jen naprosto minimální). Město Černobyl je totiž jižně od elektrárny a po havárii se radioaktivní mrak díky větru šířil hlavně na sever a západ. Až 60% radioaktivního spadu pak spadlo na severního souseda Ukrajiny, Bělorusko.


Vrakoviště lodí, které pomáhaly s likvidací katastrofy, nebo jen byly ve špatný čas na špatném místě a byly po havárii kontaminovány.


Procházíme opuštěnou částí Černobylu, ale přesto se zde najde pár obydlených domků. Povolení zde bydlet dostali jen staří lidé, kteří zde celý život žili a po havárii se vrátili tady dožít. Například ve vesnici Zalissja žije jen jeden člověk – 87letá paní, která každý den chodí pěšky do 3 km vzdáleného Černobylu a zpět.


Stejná část Černobylu, jen tady už nikdo nebydlí.


Pomníčky všech obcí, které byly po havárii evakuovány a mnohdy i srovnány se zemí.


Socha anděla smrti v Černobylu


Jediný suvenýr, který jsem si z Černobylu odvezl, byl tenhle dobrý oběd v žaludku. Plus předkrm a sladké pečivo po obědě. Jinak se ze Zóny nesmí absolutně nic odvážet. Na checkpointech při odjezdu pak každý musí projít kontrolou radiace na speciálních měřácích. Pokud by měřáky hlásily zvýšené hodnoty, muselo by se nechat oblečení dekontaminovat.


Po návratu z Černobylu jsem ještě strávil 2 dny v Kyjevě a poté letěl zpátky do Katovic a autem domů do Ostravy. Celkově není výlet do Černobylu nijak drahou záležitostí. Letenka z Katovic do Kyjeva se dá pořídit klidně za tisícovku, celodenní výlet do Černobylu stojí 149 USD, k tomu pár nocí ubytování v Kyjevě a nějaké útraty za jídlo. Sečteno, podtrženo: nic, na co by člověk musel šetřit dva roky.

Pokud jste se dostali až sem, díky, že jste si udělali čas na přečtení celého článku, a třeba jsem vás inspiroval k trochu neobvyklému výletu. A pokud ne, tak snad jsem vám jej alespoň přiblížil svými fotkami a informacemi.


Líbil se vám článek? Sdílejte jej prosím se svými přáteli! Máte nějakou kritiku nebo pochvalu? Sem s ní do komentářů! Díky! ;)

20 komentářů:

  1. Super článek.;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc zajímavý článek a poutavé fotografie..úplně na mě dýchla ta atmosféra..hlavně ta školka a ten zábavní park..úplně z toho mrazí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Přestože jsem před odjezdem viděl spoustu fotografií a mohl bych si teoreticky říct, že už tam nic moc nového neuvidím, být na místě je prostě něco jiného. Hlavně v Pripjati jsem pořád přemýšlel, jak to tam asi kdysi vypadalo. Vážně zvláštní. Doporučuju kouknout na to video zmíněné v úvodu článku.

      Vymazat
  3. Kloubouček! pěkne to maš! ja měl uplně stejne počasi... o chlup vice mohlo byt slunička. Jen tak dale!!! Doči

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díkes chlape! Škoda, že nám tehdy nevyšly ty termíny – mohli jsme to absolvovat spolu a ne každý zvlášť ;)

      Vymazat
  4. zajímavý. pár otázek bych se dovolil:). Jak dlouho tam člověk stráví a jak je to s volností pohybu (měli vás průvodci stále pod dohledem, či se člověk může toulat jak chce?). Je možný používat pro focení stativ? A je tato cestovka nutnost, či jen dobrý rychlý řešení? a elektrárna sama a blízký okolí je asi zakázaná zóna, či?

    dík a spoustu dalších skvělejch fotek přeju

    classic

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj díky a tady jsou odpovědi. Ten výlet je v podstatě celodenní – v 9 ráno vyjíždíš z Kyjeva, v 6 večer jsi zpátky, ale samozřejmě cesta nějakou dobu trvá, takže myslím, že v zóně jsme strávili tak 6 hodin. Pokud bys chtěl víc, dá se objednat i "private tour" (můžeš jet sám nebo třeba jen s malou skupinkou přátel), kdy se nemusíš vázat na skupinu a máš vlastního průvodce, se kterým se dá harmonogram přizpůsobit. Více info o "private tours" na webu http://www.tourkiev.com/chernobyltour/ vpravo. Ale samozřejmě je to dražší.

      Nebo můžeš zvolit slovenskou společnost http://www.chernobylwel.com/cz/, která nabízí i dvoudenní výlety s noclehem v Černobylu.

      Volnost pohybu je samozřejmě omezená, to je prostě nařízení. Je třeba si uvědomit, že se člověk nachází v hlídaném prostoru. Po jednotlivých místech jsme vždy popojížděli autobusem, kterým jsme do zóny přijeli. Více chození bylo až v Pripjati, kde nás autobus vysadil a my jsme se pohybovali jako víceméně roztažená velká skupina. Ale průvodci ty lidi musí mít na očích, takže volný rozchod absolutně nelze.

      Stativ možný není, protože jedním ze závazných pokynů je, "do not place photo and video equipment on the ground". Více info o závazných pokynech tady: http://www.tourkiev.com/chernobyltour/rules.php

      Cestovka je nutnost, protože individuálně se do zóny dostat nedá. Vždy všude cestujeme na vlastní pěst, ale tady to jinak nejde.

      Elektrárna stojí právě v zakázané zóně. Ty zóny jsou dvě – 30km okruh a uvnitř ještě jeden menší 10km okruh. Takže sám se v podstatě dostaneš max. na 30 km k elektrárně, ale blíž už je to ohraničené a hlídané – projížděli jsme dvěma checkpointy, kde nám kontrolovali pasy. Cestovka od lidí právě předem musí získat čísla dokladů, která někam nahlásí a žádá o povolení vstupu pro tyto lidi. Na checkpointech nám pak pak pasy kontrolovali, jestli čísla sedí s čísly v tom předem nahlášeném seznamu.

      Celý výlet byl moc příjemný, ale je třeba dodržovat nastavená pravidla. Určitě jsem se necítil nijak omezován a viděl jsem toho spoustu. Ale třeba nesmíš fotit na checkpointech nebo vojáky a uniformované lidi vůbec, a pak když jsme byli u čtvrtého bloku, tak nám výslovně řekli, že fotit se může pouze dvěma směry – na 4. blok a na nový sarkofág. Prostě když se tam ti poldové budou nudit a nebude se jim něco zdát, budou tě považovat za špióna a klidně si tě tam pozdrží a budeš mít co vysvětlovat.

      Takže asi tak :)

      Vymazat
  5. díky moc za vyčerpávající odpověď!
    na ty stránky o túrách jsem se koukal a právě mě jen zajímalo, jestli je nutný platit např. 300 USD za private tour, kdyby bylo, nadneseně řečeno, možný si koupit vstupenku u cvakačů na lístky.

    vzhledem k cenové politice wizzairu to vidím jako jeden z dalších cílů, navíc jsem slyšel, že když na Ukrajině řekněš, že jsi z ČR, tak jsi king, tak mě to láká ozkoušet.
    A fotit vojáky, checkpointy a tak by mě ani nenapadlo, to přichází na řadu jen v situacích, kdy je zřejmé, že to nevadí, jako třebas tady u "hraničního přechodu" Izrael-Gaza
    http://www.topdestinace.cz/wp-content/uploads/2014/02/DSC_3258.jpg

    jinak souhlas, koukat na fotky je fajn, ale být někde reálně je jiná liga. vlastně spíš úplně jiný sport

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já díky za odkaz na tvůj web s informacemi o cestování do Izraele. Už jsem na něj koukal přes odkaz, který jsi dával do diskuze na Cestujlevne.com. Určitě si pak počtu, až se tam budu chtít vydat. S těmi letenkami of Wizzu je to pohoda. ;)

      Vymazat
  6. Ahoj, chtěl bych se zeptat, jak to tam bylo/je s jazykem. Umíš rusky nebo ukrajinsky? Nebo klasicky průvodci umí anglicky a dá se s nima domluvit? Co v hotelu? A v autobuse?

    Díky za odpověď

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, Jelikož je výlet dělán hlavně pro turisty ze západu (vím, že se mnou tam byli třeba Švédové nebo Francouzi), tak průvodci mluvili dobře anglicky. V autobuse pouštěli film o Černobylu taky v angličtině a veškeré instrukce dávají průvodci taky v angličtině (průvodci jedou v autobuse už z Kyjeva, takže i před nástupem do autobusu se vše řeší anglicky). Personál na recepci v hostelu, který jsem zmínil na začátku článku, taky mluvil anglicky, takže žádný problém. Docela se i rusky domluvím (teď jsem to využil v Gruzii, kde je s angličtinou velký problém), ale ruštinu jsem využíval maximálně v Kyjevě, když jsem si někde něco chtěl koupit ve stánku, tak abych nemusel na prodavačku mávat rukama nohama (ale i tak se dá :) ). Ale jinak co se týká toho výletu, tak tam je všechno v angličtině a bez problémů (včetně emailové komunikace s agenturou při objednávání tour).

      Vymazat
  7. Parádní report, určitě to musela být zajímavá exkurze :)) Těším se na článek z výletu do Norska a Ruska, doufám, že něco napíšeš ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, zajímavá rozhodně byla. A právě jsem se vrátil ze Špicberk, takže určitě napíšu i o nich, protože to byl opět skvělý zážitek! ;)

      Vymazat
  8. Super článek, držím Vám palce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Jsem rád, že se líbí, a už se těším, až budeme moct přidat další.

      Vymazat
  9. Super článek .. Jinak doplním že jde se tam dostat i levněji nyní já s němi často usmlouvám levnější množstevní slevu a jedem autem ..ono stojí totiž ještě shlédnou lvov, tunel lásky a jadernou raketovou základnu. nyní už tam jedu po 4té. Sapsa@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za pochvalu a rozhodně i za doplnění! ;)

      Vymazat